Reportáž z terezínského soustředění s Bettinou Keil
Na začátku byl nápad uspořádat soustředění pro jezdkyně v dámském sedle se zahraničním lektorem. Neustále jsme však narážely na poměrně velkou finanční náročnost. Při účasti Moniky Krausové na Deutsche Damensattel Derby (DDD) v loňském roce bylo započato jednání s paní Bettinou Keil, hlavní organizátorkou DDD, předsedkyní spolku Reiten im Damensattel, dlouholetou jezdkyní, trenérkou a rozhodčí soutěží dámských sedel. Slovo dalo slovo a v březnu letošního roku začala konkrétní jednání. Konečný termín byl stanoven na víkend 24. – 25. 10. 2015. Místo konání: Jezdecká hala v Terezíně.
Půl roku uteklo jako voda a, v pátek krátce po poledni, dosedlo na ruzyňském letišti letadlo s Bettinou Keil. Po převozu do Terezína, kam byli od rána stěhováni koně účastnic i koně školní (3x starokladrubský kůň, 1x fríský kůň, 1x ČT, 1x francouzský klusák), byla pro Bettinu připravena prohlídka místního muzea. Dámy se začaly sjíždět po šesté hodině večer. Nutno podotknout, že ačkoliv nápad uspořádat tento kurz vyvolal nadšené reakce v řadách „zkušených“ jezdkyň, do Terezína nakonec, kromě členek Ramik sidesaddle Teamu, dorazily většinou dámy mírně pokročilé či úplné novicky. Jakmile proběhla zvuková zkouška na hale, přesunuly jsme se ke svým koním a sedlům k první zkoušce ohněm. Tlumočení z němčiny se ujala Monika Krausová, z angličtiny Kamila Rohánková.
Bettina s sebou přivezla řadu korekčních podložek a výplní do rohů, které se používají v případě, že sedlo úplně nesedí koni nebo jezdkyni. Při první prohlídce, během níž se kontrolovalo, zda sedlo pasuje na hřbetu koně bez jakékoliv podložky, však nebyly shledány vážnější problémy. Pouze u jednoho zapůjčeného sedla byla diagnostikována příliš široká komora pro koně, kterému bylo určeno. Vše se však vyřešilo zmiňovanými filcovými korekcemi. Zkoušení sedel byl přítomen i sedlář Daniel Ramik, který se však z pracovních důvodů nemohl zúčastnit celého semináře.
Páteční večer pokračoval úvodní přednáškou o dámském sedle, jeho pasování a správnému sedu. Všechny dámy si mohly sednout do sedla tzv. na sucho, tedy na maketu koňského hřbetu. Bettina si tak otestovala, komu bude potřeba druhý den v praxi rohy upravit korekčními klíny.
Sobota 24. 10. 2015
Po vzájemné dohodě jezdících účastnic s lektorkou byla přesunuta další teoretická přednáška na sobotní večer a tak terezínská hala ožila dámským ježděním hned brzy ráno. Individuální lekce byly koncipované jako 30 minutové bloky intenzivní práce, zaměřené podle konkrétního stupně výcviku daného koně i dámy. A jelikož bylo nutné opakovat poznatky o správném sedu z páteční přednášky, začaly lekce pokročilými jezdkyněmi. Do kurzu byly přihlášeny čtyři dámy s vlastními svěřenci a čtyři dámy s koňmi školními. První, poznávací, třicetiminutovka byla věnována působení jezdkyně na koně, korektnímu udělování pobídek a použití pomůcek. Začínající jezdkyně se seznámily s dámským sedlem v kroku, kdy byl kůň veden na ruce a následně se samy chopily otěží a vedly koně samostatně. V odpoledním bloku lekcí se i začátečnice dostaly od kroku ke klusu a cvalu. Pokročilé dámy pak procvičovaly shromažďování a prodlužování chodů, práci na dvou stopách či kontracval.
Na závěr praktické části došlo i na fotografování v kostýmech, čehož využily hlavně začínající dámy, pro které byl tento kurz premiérovým.
Večer opět patřil teoretickým přednáškám a to konkrétně historii dámského sedu a sedla, dámském sportu a současnosti dámského ježdění. Při praktickém nácviku jsme se naučily upravit rohy tak, aby seděly přesně konkrétní dámě, i když je jí sedlo poněkud větší než by mělo být. Diskuse pokračovala až do pozdních večerních hodin.
Neděle 25. 10. 2015
Nedělní lekce zahajovaly začínající jezdkyně. Na některých dámách byla znát únava z předchozího dne. Právě začátečnice musí při prvních krůčcích v dámském sedle aktivovat úplně jiné svaly, než při jízdě obkročmo. Přesto absolvovaly kurz s úsměvem a dámské sedlo si užívaly. Následující pokročilé dámy si vyzkoušely přípravu náročnějších cviků, jako např. polovičního překroku či cvalové piruety. V závěrečných lekcích si všechny dámy vyzkoušely jezdit podle diktátu, resp. projíždět náhodně určené cviky tak jak přicházely Bettině na mysl. To opět prověřilo účinnost jejich působení na koně. Poslední lekce kurzu byla věnována Monice Krausové. Přítomné dámy se tak mohly přesvědčit, že naše jediná specializovaná DS rozhodčí jízdu v dámském sedle sama ovládá a to i na zapůjčeném koni.
V závěrečném shrnutí pochválila Bettina přiježděnost školních koní, disciplinovanost zúčastněných dam, které byly vždy v daný čas na správném místě, organizaci a příjemné prostředí terezínské jezdecké haly i školícího prostoru. Můžeme se tedy těšit na pokračování kurzu v příští sezoně.
A jak to viděly dámy?
Laďka Doležalová (divák): Ač mi nakonec "kontext" dovolil jen sobotní účast " na sucho", stejně to bylo skvělé. Díky moc za spoustu věcí, co jsem se dozvěděla a hlavně za skvělou atmosféru organizátorům i všem zúčastněným dámám.
Jana Žloutková (školní kůň): Skvělá akce, moc děkuji, hodně jsem se dozvěděla, moc mi to pomohlo, prostě super, děkuji.
Lucie Niklová (divák): Já osobně jsem byla jen v sobotu a to jen cca na půlku, ale mě seminář zklamal. Nejvíce mi vadila změna harmonogramu, kterou, nezlobte se na mě, nemůžete jen tak udělat. Obzvláště ne za takových vysokých finančních podmínek. Sama pořádám několik seminářů a závodů ročně, a takto změnit průběh a neinformovat o tom bych si nedovolila. Jinak asi ok, ačkoliv mě překvapilo, že se někdo přihlásí na takovýto seminář, aniž by někdy dříve seděl v ds. tj koukat se jako divák na jezdce který se bojí i jet sám, je dost nezajímavé. Má očekávání byla asi vysoká, představovala jsem si, že se na semináři bude probírat i výcvik koně, drezurní průprava atp. Ne jen sedlo a sed. Ale je pravda, že jsem byla jen chvilku, třeba se dál probíralo. A ještě mám připomínku k překladu, na začátku soboty nějak chyběl překlad z angličtiny do češtiny. Což je také neprofesionální. Asi by mně to tolik nevadilo, kdybych za jeden den nedala tisíc korun, kdyby byl divák za 200,- tak to neřeším. Takto ano. Toť připomínky za mě a upřímně ačkoliv bych ráda v ds jezdila i na takovéto akce, na takovýto seminář už bych nejela.
Zuzana Skripová (vlastní kůň): Mě se seminář líbil, hodiny na jízdárně super, takže za mě dobré. Trenérka byla moc milá, dozvěděla jsem se spoustu nových věcí, děkuji.
Kateřina Kratochvílová (divák): bylo to úžasné a velmi dobrá zkušenost. I když jsem se semináře zúčastnila pouze jako divák, musím říct, že jsem se dozvěděla mnoho zajímavých věcí a nejen co se týče dámského sedla. Pro mě takřka jako pro začínajícího jezdce bylo velmi přínosné dívat se, jak pracují s koněm pokročilejší jezdkyně a mám teď i větší motivaci dávat ve škole pozor a učit se cizí jazyky :). Moc děkuji za skvělou organizaci, neváznoucí zábavu a jsem velmi ráda, že jsem se tohoto semináře mohla zúčastnit.
Markéta Košťálová (vlastní kůň): Seminář naprosto splnil, možná až předčil má očekávání. Během první volnější seznamovací lekce, mě Bettina srovnala v sedu a především pomohla napasovat nepadnoucí sedlo tak, aby koně pokud možno netlačilo, další lekce jsme se zaměřily na můj největší problém, kterým je neklidná ruka, protože koně mam dobře priježděného, jen těma rukama mu to dost kazím. Na úplné vyřešeni problémů sice víkendový seminář nestačí, nicméně jsem dostala spoustu rad jak se svého zlozvyku zbavit, díky kterým bylo už při poslední lekci znatelné zlepšení a díky kterým znám vice "fíglů" jak se svou rukou pracovat. Za mě naprostá spokojenost, a pokud bude další seminář, moc rada se znovu zúčastním.
Na závěr bych chtěla poděkovat Janě Formánkové za spolupráci, poskytnutí zázemí haly, ustájení pro koně, konferenční a ubytovací prostory a Monice Krausové za pomoc při organizaci kurzu. A nyní už vám můžeme slíbit, že první dubnový víkend Bettina opět přijede do Terezína.
Foto: Jana Formánková a David Kočí