Historický vývoj dámských sedel

Nez doslo dámské sedlo podoby jak jej známe dnes, proslo dlouhým a relativne slozitým vývojem. Na této stránce bychom Vás chtely seznámit s jednotlivými typy dámských sedel tak, jak postupne vznikaly.

9. století - planchettové bocní sedlo

První zmínky o tomto typu sedel pocházejí jiz z 9. století n.l. Jednalo se o plochý, silne polstrovaný polstár, který byl opatren na jedné strane operkou pro nohy, tzv. planchette, která byla vyrobena ze dreva ci z kovu. V té dobe jezdily zeny na koních merících maximálne 14 dlaní (1 dlan = 11 cm), tedy odpovídajících dnesním plemenum pony. Mensí vzrust umoznoval cástecné ovládání kone, ale presto byla dáma doprovázena sluzebníkem, jelikoz sedela v pravém úhlu k mediální ose kone. Pro tento typ sedla byli prevázne pouzíváni kone pohybující se prirozene mimochodem, nebo se mimochodem ucili chodit tak, ze se jim svazovali stejnostranné koncetiny.

Planchette, depozitár StZ Slatinany, (c) K. Fränkelová Planchette, depozitár StZ Slatinany, (c) K. Fränkelová

Vylepsené sedlo predstavila ve 14. století královna Anna Lucemburská (1366 – 1394), dcera císare Karla IV. V této dobe získalo sedlo tvar kresla s jedním centrálním rohem v prední cásti, kterého se jezdkyne pri jízde pridrzovala. V této podobe zustalo sedlo dalsích více nez sto let.

Tandemové sedlo

Predchudcem, ci základem planchettového sedla je sedlo tandemové, které vsak zustalo zachováno ve stejné podobe dodnes a je pouzíváno pri folklórních slavnostech ve Spanelsku. Jedná se vlastne o spanelské sedlo, ke kterému je pripevnen plochý polstár 40 x 40 cm veliký, opatrený záchytnými poutky. Zena je vysazena na zád kone a drzí se jezdce jednou rukou okolo pasu. Druhou rukou se muze pridrzovat poutka. Obvykle mívá nohy prekrízené v kotnících pro lepsí udrzení stability. K tradicním slavnostem patrí pestrobarevné, volány bohate zdobené sukne, prekrývající zád kone.

16. století - sedlo s rozdvojenou rozsochou „U sedlo“

V roce 1580 predstavila Katerina Medicejská, manzelka francouzského krále Jindricha II. nový typ sedla, které zesikmilo bocní sed a tím umoznilo jízdu v klusu a ve cvalu. Sedlo je opatreno dvema rohy tvorícími nad prední rozsochou tvar „U“. Pravá noha jezdkyne byla ulozena do této rozdvojené prední rozsochy a ramena se díky tomu narovnala paralelne ke konskému hrbetu. Sedlo z této doby jiz tvarem bocnic pripomíná moderní typy vidlicových dámských sedel, presto vsak vyzaduje veliký cit pro rovnováhu. Sedlo bylo opatreno trepkovitým trmenem. Dámské sedlo v této podobe vydrzelo az do pocátku 19. století.

Ve 20. letech 19. století pribyl na tomto typu sedel vyrovnávací, nebo-li balancní remen, který byl pripojen ke trmenovému remeni. Modernejsí forma vede remen od vnejsí strany posedlí k vnitrní strane do speciální zápinky. Tlak na protilehlých rozích sedla udrzoval rovnováhu a zabranoval sklouznutí. Uchycení balancního remene bylo zabudováno prímo v kostre sedla nebo byl remen vsit do obvodu posedlí. Oba zpusoby byly úcelné. Balancní remeny byly a jsou do dnes dvojího typu. Dlouhé, vedoucí z pravé strany posedlí az do speciální zápinky na strane levé, nebo krátké, prisité do podbrisníku.

Sedlo s rozdvojenou rozsochou, depozitár StZ Slatinany, (c) K. Fränkelová Detail rozdvojené rozsochy, depozitár StZ Slatinany, (c) K. Fränkelová

17. a 18. století

V 17. století dochází k dalsímu rozvoji dámského jezdení a s ním i k prizpusobení výstroje kone módním trendum. Malby z této doby ukazují slozité uzdecky, prsní pláty a sedlové odení koní.

V 18. století se jiz dámské sedlo bezne pouzívalo a jezdectví se stalo prostredkem krácení dlouhé chvíle. Nekteré jezdkyne pouzívaly na levé strane operku, nekteré sametem potazený trepkovitý trmen. V sedlech této doby se dá prílezitostne skákat, ale toto je dovoleno jen velice schopným a odvázným zenám.

17. a 18. století neprineslo krome zdobení zádnou výraznou novinku, která by zmenila vzhled ci úcelnost dámského sedla. Tato novinka prisla az o sto let pozdeji a byla zálezitostí trí muzu!!!

19. století – skoková hlava a vidlicová dámská sedla

Objevem 19. století byla skoková hlava, tretího roh, ulozený pod levým rohem rozdvojené rozsochy. Vynález je prisuzován trem pánum a to sice francouzum Jules Charlesovi Pellierovi, panu Baucherovi a lovcímu hrabete z Buckeley Thomasi Aldakerovi, který byl kvuli zranení nucen jezdit v dámském sedle. Tento vynález dal vzniknout novému typu dámských sedel.

Trírohé vidlicové sedlo

Skoková hlava se poprvé objevuje v roce 1830 a je opatrena levostranným sroubem, aby nedoslo k uvolnení pri oprení stehna pod roh. Skoková hlava pomáhá jezdkyni udrzet rovnováhu pri skoku ci neposlusnosti kone. Jakýkoliv pohyb kone, který by jezdce sedícího obkrocmo vyhodil ze sedla, umoznuje jezdkyni v sedle opatreném skokovou hlavou upevnit svuj sed tím, ze levé stehno vklouzne pod tento roh.

Sedlo trírohé - detail rohu, depozitár StZ Slatinany, (c) K. Fränkelová Sedlo trírohé, depozitár StZ Slatinany, (c) K. Fränkelová

Po objevení této cásti sedla bylo zjisteno, ze pravý roh rozdvojené rozsochy nemá praktické vyuzití. Presto byl az do konce století zachován, ale postupne se zmensoval, az z nej zbylo jakési drzátko.

Dvourohé vidlicové sedlo

V roce 1860 bylo predstaveno tzv. sedlo pokleslé, coz byl první pokus priblízit jezdkyni ke koni. Rovné posedlí starých sedel vyzadovalo vysoké polstáre a tedy i vysoké posazení sedla, byla tato sedla náchylná ke sklouznutí. Tato sedla zpusobovala koním nepríjemnou bolest, vznikajícím sikmými pohyby.

Koncem 19. století zanikl pravý roh rozdvojené rozsochy. Vzniklo tak ploché sedlo se dvema rohy, umoznující prímé sezení a kontrolu nad pohybem kone. Tato sedla se v ruzných modifikacích pouzívají dodnes.

 

Dvojrohé sedlo, depozitár StZ Slatinany, (c) K. Fränkelová Dvojrohé sedlo, depozitár StZ Slatinany, (c) K. Fränkelová

Soucasnost dámských sedel

 

Porídit si v soucasnosti dámské sedlo není jednoduché ani levné. Typy dámských sedel s podrobnejsím popisem, upozornení na co si pri koupi dávat pozor a od kterých sedel dát ruce pryc si muzete prohlédnout v dalsích cláncích v rubrice Sedla.

Karolína Fränkelová

Foto: K. Fränkelová, s laskavým svolením reditele Hipologického muzea st. zámku Slatinany Ing. Jaroslava Havlícka