Historie odívání zen jezdících na koni

STREDOVEK

Ve stredoveku se pouzívalo tzv. planchettové sedlo, zena sedela bokem a nohy spocívaly na stupátku (planchette). Dáma nosila dlouhé, mekce splývající saty s relativne vysoko nasazeným pasem. Najdeme malby zen v satech s velkými dekolty, které mají hlavy ozdobené kvetinovými venci ale také s uzavrenými saty a vysokým "kloboukem" ze nehoz vlaje závoj. Predpokládá se, ze odev byl prizpusoben rocnímu období.

 V prubehu 16. a 17. Století prislo do módy sirsí a bohatsí dámské oblecení. Nákladné, bohate vysívané sukne vykukovaly pod svrchním, vpredu otevreným odevem. Kdyz se móda priklonila k uzavreným róbám, vznikly bohate zdobené sukne pres skutecnou spodnicku, která mela docílit pozadované bohatosti. Naskrobená, vyztuzená spodnicka byla pro jezdení na koni absolutne nevhodná a tak se zacalo pouzívat vetsí mnozství mekkých splývajících spodnicek.

Vzhledem ke kvalite tehdejsích cest se pocítalo se zaspinením satu behem jízdy a tak vznikla tzv. "safeguard" ochrana. Jednalo se zvlástní vrchní sukni, chránící dámu pred spínou i spatným pocasím. Horní cást tela ochranovala, od muzu prevzatá, perelína ci plástenka. Vlasy se schovaly pod kapucu nebo klobouk.

RENESANCE

 Zena namalována v této dobe pri jízde na koni je vzácností. Cestování byla rutina nikoliv zvlástní okamzik, který by se umelci snazili zachytit. Tehdejsí malby korunovaných hlav prezentují hlavne jejich moc, prípadne historický mezník, který mel být zachován dalsí generaci. Velasquezova malba královny Isabely Bourbonské slouzí k demonstraci moci a bohatství královského dvora. Královna má na sobe saty bordó barvy, které byly odshora dolu vysity zlatou nití. Saty jsou velice dlouhé, zakrývají celý hrbet kone a visí koni az pod hlezna. Díky výsivce musely být tezké. Pod rozsírenými polodlouhými rukávy vykukují pripojené svetlé rukávy. Saty jsou uzavrené se svetlým vsazením u krku. K tomu je, pro tu dobu typický, vysoký límec. Vlasy má královna ozdobeny bílím perem.

V prechodu mezi renesancí a barokem se tvary zmekcily a barvy rozjasnily. Zde je videt, ze myslenka "dáma se nesmí ukazovat v pestrých barvách" , která je striktne dodrzována hlavne v Anglii, se vztahuje hlavne k období klasicismu.

BAROKO

 V období baroka prevzaly zeny od svých protejsku vrchní díl obleku, tedy kabátec, který pouzívaly pres své saty pri jízde na koni. Malba malíre Godfreyho Knellera z roku 1715 zobrazuje hrabenku von Mar v nákladném, stríbrne zdobeném obleku z ruzového hedvábí . Její oblek sestával z dlouhé knoflíkové vesty, sátku uvázaného kolem krku na uzel a jeste delsího kabátce, rovnez na knoflíky, s velkými ohrnutými rukávy. Tedy oblek u muzu naprosto bezný. Ke svému jezdeckému odevu nosila, takéz muzský, trírohý klobouk.

Druhá polovina 18. století prinesla jednoduchou zenskou jezdeckou módu, silne orientovanou na muzský odev. Zenskost presto zustala zachována v podobe velmi dlouhých a sirokých sukní, mnohdy sahajících az k zemi, kdyz dáma usedla na kone. Horní díl zduraznuje zenské tvary a korzet smeruje pohled na stíhlý pas. Hluboký dekolt je vzácností, ve výstrihu se nosí sátek. Mimo tríroháku nosí dámy vysoký klobouk, který je bohate zdoben stuhami. Ztuzené a napudrované paruky jsou odlozeny a prírodní vlasy volne spadají pres ramena.

EMPÍR

 Od konce 18. Století s nástupem empíru se oblecení dam opet navrací k zenskosti a následuje módu. Tehdejsí ideál krásy prál vysokým pasum, coz se projevuje i v jezdeckém odevu. Obraz od A.J. Grose ukazuje královnu Katerinu Vestfálskou v cerných sametových satech s vysokým pasem, který je zduraznen stríbrnozlatým páskem. Dekorace ze stríbra a zlata, stejne jako hermelínový lem jsou decentní, ale nákladné a staví na odiv královnino bohatství.

KLASICISMUS

Cca v roce 1830 sklouznul pas v dámské móde opet do prirozené pozice. Do módy prisly kabátce s vycpanými rameny a extrémne dlouhými rukávy. Dámy nosily prevázne cylindr se závojem. Tím, ze se krinolína stala základem dámské módy, se poprvé vytvoril rozdíl mezi kazdodenní a jezdeckou módou. Krinolína byla pro jízdu na koni absolutne nevhodná.

Od 2. poloviny 19. století byly jezdecké saty sity podle speciálních strihu, aby lépe pasovaly jezdkyni v sedle, zachovaly elegantní ráz a smysl pro bezpecnost. Presto je sukne stále graciózní a zakrývá kotníky. Mezitím zdomácnely pod jezdeckou sukní nosené rajtky a vysoké boty. Rajtky byly zhotoveny z mekké barvené kuze a od kolen dolu z materiálu stejného jako sukne. Kalhoty byly pripnuty na knoflíky ke stále jeste nosenému korzetu. Sukne mela roztazitelný pas a je pripevnena na kabátec taktéz knoflíky. V 2. Pol 19. Století se saty sily na míru. Sukne byly stále dlouhé, cástecne s vleckou, ale méne objemné. Ubylo i spodnicek. Na sukních bylo vytvoreno jakési prohloubení pro pravé koleno, takze saty korektne a hladce splývaly k zemi i kdyz dáma sedela v sedle. Horní díl k této sukni tvoril kabátek do pasu s tzv. vlastovcím ocasem - malými sosy a úzkými rukávy. Dámy nosily cylindr nebo burinku opásané naraseným závojem.

Na prelomu století prevládl v dámském jezdectví smysl pro bezpecnost. Paní Alice Hayes patentovala tzv. bezpecnostní jezdeckou sukni. Na pravé strane mela veliký rozparek a nohy jezdkyne prikrývala jako velká zástera. Pri chuzi se pravá strana pripnula vysoko na knoflík a tím se stala opet uzavrenou. A. Hayes tvrdila, ze uzavrená sukne je obzvláste nebezpecná a ze s jejím patentem má jezdkyne vetsí sanci pri pádu z kone opustit sedlo. Nadále vsak zeny nosily korzet i pri jezdení. Ideál krásy byla stíhlá zena s útlým pasem a tak byly pohyblivost a pohodlí pri jízde na koni obetovány marnivosti. Doporucováno bylo polstrování zadních dílu kabátce, aby nebyl videt prechod mezi korzetem a zády.

Pocátkem 20. století byl prosazen pozadavek odpurcu korzetu a ten byl nahrazen snerovackou. Po krátkém kabátku se stojáckem prisel do módy na nejaký cas dlouhý kabát se sosy sahajícími az ke kolenum. Pokrývka hlavy byl v této dobe neustále cylindr nebo burinka. Castý byl také "tvrdák" s plochou krempou. Zeny zacínaly po 1. Sv. válce jezdit v muzských sedlech stále casteji a sukne postupne ustupují klasickým rajtkám.

Sukne A. Hayesové vtéto dobe stále jeste kryje obe nohy jezdkyne v DS, postupne ale zkracuje svou délku az do dnesní podoby, kdy zcela zakrývá pravou nohu jezdkyne, ale levou nechává po kotník odkrytou.

Text: Karolína Frankelová

Foto: Magdaléna Straková. Vera Marková, Tereza Huclová, Hana Maredová a archiv clenek OS Dámy v sedle