Týden v dámském sedle aneb zimní pochod kavalerie ku Slavkovu
Od roku 2005 se rok co rok vydává 1. Hulánský regiment Merveldt Klimkovice na týdenní pochod ku Slavkovu, jenz vyvrcholí úcastí pri rekonstrukcí bitvy Trí císaru. Letos uplynulo 205 let od této bitvy a pochodu jsme se pripojili i my. Tedy Jarda a já, coby Kníze P.I. Bagration a Knezna Karolina Stepanovna.
Odjízdíme
V pátek 26. 11. se odpoledne presouváme do Tvarozné, kde prebalíme veci potrebné na pochod, tzn. Spacáky, termoprádlo, kostýmy, cajky na kone, nepromokavé deky, odpocky, krmení na 7 dní. To vse se v sobotu spolecne s konmi nalozilo do Horsetaxi Pavla Cechovského a prevezlo do Námeste na Hané, kde jsme meli sraz s ostatními úcastníky pochodu. Pocasí nic moc, zima a lezavo.
Sobota 27.11.2010
Do Námeste prijízdíme na cas s doprovodem redaktoru Mladé Fronty. Po vylození koní a vecí se uchylujeme do ubytovny, kde budeme údajne i prenocovat. Kone nocují venku. Nasi jsou zvyklí, takze stací zadekovat. Behem dopoledne prijízdejí Huláni v cele se Zdenkem Sevcíkem, který tuto akci organizacne zajistil. Dál se k nám pridávají husari z 8. Husarského regimentu Kienmayer Bratislava a 11. Husárského regimentu Sekelského Nový Jicín. Celkem nás vyrází devet jezdcu na koni a jeden doprovodý vuz s vlekem, veze zásoby pro kone a jiné veci nejen pro prípad nouze. První den byl opravdu zahrívací. Jednalo se o presun do Loucan a zpet coz bylo asi jen 5 km. Odpoledne probehla ukázka bitvy v zámecké zahrade, které jsme s Fabem jen prihlízeli z povzdálí a pózovali fotografum. Bylo relativne hezky, takze jsem mohla jet jen v kostýmu a s cylindrem. To také bylo naposledy…
Nedele 28.11.2010
Nedele byla programove velmi nabitá. Ráno jsme se presunuli z Námeste do cca 10 km vzdálených Cech pod Kosírem, kde pro nás byla pripravena prohlídka muzea kocáru a slavnostní obed. Nutno podotknout, ze pan Obr, duse muzea se o nás staral jako o vlastní. Po obede probehla ukázka výcviku kavalerie a pokracovali jsme do Kostelce na Hané. Tedy necelých 6 km. V Kostelci jsme se zúcastnili pietního aktu u pomníku ruských vojáku padlých pri ústupu od Slavkova. Polozili venec a pokracovali velmi svizným tempem do 7 km vzdáleného Prostejova. Na presun jsme meli sotva pul hodiny. Tesne pred Prostejovem se zranil jeden z Hulánu a v dalsím pochodu nemohl pokracovat. V Prostejove se nás ujala Mestská policie a doprovodila nás na námestí, kde probehla dalsí ukázka výcviku kavalerie i pechoty. Vzhledem k vlhkým dlazebním kostkám byla ukázka opravdu krátká. Prekvapilo nás mnozství diváku, kterí na námestí prislo. Nocovali jsme na farme Cavalo. Kone ve výbehu, my ve vojenském stanu s kamny. Bohuzel demokraticky zvolený topic usnul a ráno nás prekvapila nadílka snehu. Cylindr mením za kukanku, zima je zima.
Pondelí 29. 11. 2010
Nejdelsí cást pochodu 35 km z Prostejova do Vyskova. Vzhledem k pocasí jsme jeli pouze s malou zastávkou v Drysicích, kde jsme se potkali s pechotou a pokracovali do Vyskova. Pocasí bylo pekné, vsude sníh, takze jsme si cestu mohli zkrátit pres pole. Ackoliv mám velmi pohodlné DS, taková trasa byla i na muj zadek moc. Nicméne zatala jsem zuby a pokracovala v ceste, za coz jsem si vyslouzila od rittmistra Sevcíka titul „polovicní chlap“ – nevím, zda na to být hrdá, ale asi ano Nastestí jsme nocovali v ubytovne a teplá sprcha dostala mé telo opet do pouzitelného stavu. Ve vecerní ukázce jsem si zajezdila po boku Jardy i v bitve a musím Fabose pochválit ze se choval slusne i na kocicích hlavách, které pekelne klouzaly.
Úterý 30.11. 2010
Snezení pokracovalo celou noc, k nasí nemalé radosti. Presun z Vyskova do Hlubocan (7 km), kde bylo prichystáno posezení se starostou a dále do Kucerova (2 km), kde byla opet bitevní ukázka a následne posezení v místí sokolovne. Vypadá to, ze jsme cestou jen jedli a pili, ale verte, ze pri té zime nám to ani neprislo a jen jsme doplnovali energii do dalsích kol. Jelikoz se uz stmívalo, vydali jsme se na poslední fázi tohoto dne, presun pres kopec do Nemcan. Cesta vedla cástecne lesem, cástecne úvozem, zhruba 9 km ve tme. Na cestu svítily jen hvezdy, nebe bylo jasné a zacínalo pekne prituhovat. Kone zustali ustájení v Nemcanech a my se presunuli na Starou Postu v Kovalovicích autem. Milé privítání majitelu, teplá vecere, Hulánský spuk (rum + kefírové mléko), vínko, tanec a na záver dne spaní ve vytopeném podkroví. Zacalo opet snezit. Na celém území CR se schylovalo k ocekávané snehové kalamite.
Streda 1. 12.2010
Kalamita v akci. Sníh, vítr, sníh, vítr. Na cestu se vydáváme místo v devet ráno az v poledne a vynecháváme vsechny naplánované destinace, krome té cílové Herspic. Pridali se k nám dalsí dva jezdci, tentokrát z francouzské armády – Robin a Tomás od Stvancu. Cesta tam jeste sla, protoze vítr foukal do zad. Posezení v hospudce pri cekání na pechotu bylo také príjemné. Akorát mi prestaly fungovat vyhrívané ponozky – baterky neustály zimu. Bitevní ukázka se tentokrát odehrála bez nás, odstavili jsme Czaka a Faba do závetrí a sledovali dení z povzdálí. Cekala nás nejkrutejsí cást pochodu, byt cesta zpet do Nemcan merila sotva 9 km. Foukalo tak ze i perelína z pláste byla na ochranu hlavy málo. S oslehanými obliceji jsme se vrátili do Nemcan a velmi se tesili na vyhráté podkroví Staré Posty. Vecer dorazili Stvanci, takze zábava se protáhla az do brzkých ranních hodin. O to horsí byl budícek, tradicne v sedm ráno.
Ctvrtek 2.12.210
Obloha jak vymetená, krásné slunícko, vsude záveje snehu. Cekal nás presun z Nemcan na Starou Postu se zastávkou v Krenovicích, kde probehl rychlý obed a na Mohyle míru. Celkem asi 25 km. Na Mohyle míru jsme navstívili místní vojenské muzeum a pokracovali v ceste. Na Prateckém návrsí jsme se meli potkat s gardovými kozáky. Bohuzel selhala technika (mobily) a tak jsme se s nimi setkali az na Staré Poste. Cesta na Pratecké návrsí patrila k nejhezcím cástem pochodu. Byla plne jen v nasí rezii a tak jsme si jí mohli v klidu vychutnat. Vecer opet probehl vskutku gardový vecírek, kdyz se k nám pripojila první dvojice husaru z Kavalerie Náchod.
Pátek 3.12.2010
Opet snezí. Nastestí nás cekal jen presun z Kovalovic do Tvarozné neco pres 5 km, stavba stanu a pak uz jen chystání se na vecerní setkání dustojníku v sále Slavkovského zámku. To jsme jeste netusili, ze nás ceká nejstudenejsí noc (-20), kterou prozijeme pod stanem, tentokrát bez vyhrívání. Sobotní ráno je opravdu krusné.
Sobota 4.12.2010
Zima, zima a zase zima. Po probdelé noci nepomáhá ani nahrívání u ohne a tak padá poprvé návrh, ze vecer dezertujeme s Jardou na Starou Postu. Czak si cestou vyrobil záslap, takze se rozhodujeme, zda Fabian pujde do bitvy pod ruského dustojníka, nebo si ho vezme prímo Jarda. Vyhrává verze dve. Pro oba je to premiéra, nikdy spolu nejezdili. Fabos fasuje ucpávky do usí , po týdnu normální sedlo a jde se do bitvy. Nutno podotknout, ze bitvu zvládli oba v pohode a navíc po týdenním pochodu byla pro Fabiana bitva zrejme procházkou ruzovým sadem, protoze se vrátil naprosto suchý.
Já jsem celou bitvu proklábosila s Johankou Moutelíkovou, která se k 11. Sekelskému pripojila v pátek odpoledne. Dezerce z Tvarozné se opravdu uskutecnila a celý týden zavrsila vecerní párty na Staré poste, která byla ukoncena az v pul sesté ráno nad lahví portského.
Behem týdne jsme usli témer 130 km, prozili mnoho krásných chvil a videli mnoho zajímavých míst. Poznali jsme nové prátelé, poznali kvalitu svých koní a zároven si sáhli i na dno svých sil. Páni Huláni, páni Husári, drahý Kníze, bylo mi ctí s vámi jet.
Text: Karolína Fränkelová
Foto: archiv autorky
Více fotografií k clánku najdete v galerii.
